Senioři si zahráli bocciu

Stan Benedikt Jónsson odešel před 17 lety z České republiky na Island. Tehdy se ještě rodák z Klatov jmenoval Stanislav Doskočil. V Čechách pracoval jako ekonom, rozvedl se a podle svých slov potřeboval začít nový život. „Na severu Evropy jsem měl v plánu živit se jako lodník, to mi nevyšlo, a tak jsem si vydělával peníze různě, například jsem pracoval na farmě,“ vypráví. Pak díky svým zkušenostem z Čech dostal nabídku, aby v rámci dobročinné neziskové organizace trénoval tamní handicapované sportovce hru boccia. Ta je podobná francouzské pétanque, jen se hraje v interiéru a je určena lidem s těžkým tělesným postižením odkázaným na invalidní vozík. Na Islandu si udělal skvělé jméno a v tomto sportu, který patří mezi paralympijské, se řadí mezi světové trenérské špičky. Minulý týden v rámci propagace této hry navštívil domov Clementas v Janovicích nad Úhlavou, kde zdejší seniory bocciu vyučoval.

„V naší zemi, myslím teď na Islandu, je tento sport velmi populární a je chápán v mnohem širším měřítku, než jako sport paralympijský. Já trénuji tedy nejen kvadruplegiky na vozíku, ale všechny, kdo o tento sport projeví zájem,“ říká Stan, který je trenérem islandského klubu í?róttafélag fatla?ra í Reykjavík (Sportovní klub handicapovaných v Reykjavíku). Tady trénuje většina islandských reprezentantů. On sám je jedním z funkcionářů, kteří se starají o chod islandské reprezentace. Co přesně boccia pro Islanďany znamená? „To je obdobná otázka jako se zeptat v České hospodě po mistrovství světa v hokeji, kdo by měl příště trénovat národní tým… Všichni ví, o čem je řeč, a naprostá většina se cítí kompetentní k vyjádření toho nejlepšího názoru. Island má asi 360 tisíc obyvatel, asi tisícovka se aktivně účastní soutěží a patrně v každé rodině je někdo, kdo se s bocciou někdy setkal,“ konstatuje.

S trénováním handicapovaných sportovců měl Stan své zkušenosti z Čech, sám hrál basketbal na vrcholové úrovni. Kvůli tomuto sportu odešel z Klatov do Prahy. Později trénoval handicapované lidi v různých sportech. A dostal se i k boccie. A na Islandu se mu znalost místní oblíbené kratochvíle velice hodila. Nyní se snaží o co největší propagaci tohoto paralympijského sportu. Navíc založil neziskovou organizaci, která handicapovaným klientům nabízí vedle sportovního vyžití v podobě boccii i další sportovní program a jiné kulturní aktivity.

Hráči používají kožené míčky v červené a modré barvě, kterými se správným hodem snaží přiblížit k bílému míčku. „Připomnělo to kuličky, které jsme hrály jako děti,“ uvedla klienta domova Clementas Boženka Hoffmannová. Bocciu proti sobě hrají dva sportovci, případně dvou či tří členné týmy. Každý sedí – buď je upoutaný na invalidní vozík nebo je na židli.

Ředitel janovického domova Lukáš Bardon pozve během tohoto roku klienty z okolních domovů na přátelské sportovní dopoledne, při kterém si bocciu všichni vyzkouší. „Bude to příjemné setkání klientů z různých domovů, ale i těch, kteří se o jejich bezvadnou péči starají. Už teď se těšíme,“ uzavírá Bardon.