Manželé Ticháčkovi se spolu seznámili na hasičském bále v Tlumačově u Domažlic. Jiří si pro svou vyvolenou, tehdy 17 letou Jiřinku došel, aby si zatančili jeden tanec, od té doby jsou spolu v jednom kole. Jiřímu, který je rodákem právě z Tlumačova bylo tehdy 18 let, byl vysoký, měl sošnou postavu, husté vlasy. „Moc se mi líbil,“ vypráví dnes v útulném pokoji janovického Clementas Jiřina. A z pohledu, kterým se na něj dívá i dnes je poznat, že láska nevyprchala ani po více než šesti dekádách. „Ticháčku, ty jsi mi dal!“ usmívá se a hladí Jiřího po vlasech. Nyní jsou rádi, že jsou po dlouhých měsících zase spolu. „My jsme na sebe naroubovaní,“ odpověděl žertující Jiří na narážku, že si jsou s manželkou, oba bělovlasí a usměvaví, velice podobní.
Necelý rok to tak kvůli zdravotním peripetiím ať již jednoho, nebo druhého, nebylo. Během minulého i tohoto roku se jim bohužel nevyhnuly nepříjemné úrazy, které mají i trvalé následky, ještě předtím přibyly nebo se zhoršily choroby pokročilého stáří. „Poslední rok nebo dva nebyly jednoduché. Psychický zdravotní stav se zhoršoval postupně. Do toho přišly úrazy způsobené nekontrolovanými pády, krvácení do mozku. Oba, ale každý sám, byli v nemocnici, na oddělení následné péče, v domově pro seniory. Od konce října jsou zase spolu,“ uvádí Vladimír Ticháček. „Dnes vidím lásku v jejich očích a vím, že nebylo marné celý rok za to bojovat, aby zase mohli být spolu. Pravidelně jsem k sobě rodiče vozila. Bylo vidět, jak se oba těší, že mohou být spolu aspoň několik hodin,“ uvádí dcera Ivana.
Dnes jsou dcera Ivana, dcera Jitka a bratr Vladimír šťastní, že mohou jejich rodiče dožít spokojené stáří v Clementas. „Všichni pracovníci jsou milí, laskaví a dělají vše s láskou. Děkuji celému personálu v Janovicích, maminka tam rozkvetla a je šťastná, doufám že i tatínek si zvykne a bude za chvíli vedle ní kvést jako u nich na zahradě, kterou oba milovali. Přeji rodičům k jejich výročí ještě hodně krásných let v Clementas,“ uvedla Ivana.
Manželka jejího bratra Vladimíra pracuje jako staniční sestra v plzeňské fakultce. „Měli tam na Clementas skvělé reference. O klienty, kteří do fakultky jezdí na různá vyšetření je podle manželky skvěle postaráno,“ uvádí Vladimír. To také rozhodlo!
V Janovicích si nyní Jiří a Jiřina užívají podzim života. Chodí na aktivizační hodiny kreslení a tvoření, které tu jsou na programu každý den. Jídlo si nenechávají nosit na pokoj, ale těší se, že spolu poobědvají ve zdejší jídelně, kde si připadají jako v restauraci. Vůbec nejradši jsou v momentě, kdy sem dorazí harmonikář, který tu pak několik hodin hraje klientům na harmoniku. Klienti s ním mohou zpívat i hrát písničky, které znali celý život. „Těšíme se, že nám zahraje tu naší, při které jsme se seznámili,“ loučí se Jiřina.
