„Přestože pracovníci Clementas s klienty pravidelně cvičí a trénují paměť, i já se ráda do těchto činností sama zapojím. Zpíváme, tancujeme, hrajeme společenské hry, tvoříme nebo si jen povídáme. Do Domova mě doprovází moje 11,5letá drsnosrstá jezevčice Tailinka, která se s klienty pomazlí a předá jim tak tu zvířecí bezelstnou energii,“ uvádí Jitka Nováková, dobrovolník domova Clementas v Kolíně.
Podle vedoucí kolínského domova Clementas Andrey Faltysové jsou dobrovolníci pro oblast sociálních služeb velmi důležití. Doplňují či rozvíjí péči zaměstnanců o další vrstvy péče, na kterou profesionál nemá v rámci svých četných povinností takový prostor. „Dobrovolník nabízí běžný civilní kontakt, čas na „obyčejné“ lidské popovídání s někým, kdo je mimo profesionální péči, s někým, na jehož pozornosti není klient závislý,“ vysvětluje Andrea Faltysová. Bohužel jsou také nedostatkovým zbožím, a tak v Clementas další dobrovolníky vítají. Zájemci o dobrovolnickou činnost se mohou přihlásit zdejší sociální pracovnici Lucii Brožkové: lucie.brozkova@clementas.cz nebo na telefonu: 733102647. Ta ze své profesní zkušenosti také ví, že dobrovolník si vyhradí čas na konkrétního klienta a věnuje se jen jemu, zatímco zaměstnanci sociální služby mají na starosti klientů více a nemohou se tak snadno s klientem zastavit, posadit, pobýt jen s ním. „Dobrovolníků si proto moc vážíme. V rámci dobrovolnické činnosti je možné dělat téměř cokoli – povídat si, číst z novin či časopisů, číst knihu, hrát společenské hry, jít se projít,“ doplňuje Lucie Brožková. Důležité je také to, že dobrovolník nikdy nenahrazuje práci zaměstnanců.
To dobře ví i Jitka Nováková. Sama o sobě říká, že se celý život snaží stále někomu pomáhat. „Už to ani jinak neumím. Vždy jsem více myslela na ostatní než na sebe. Cítím, že to má smysl a opravdu mne to hodně naplňuje. Někdy bych se potřebovala rozdělit na více kusů, abych to vše stíhala. Ráda rozdávám lidem kolem sebe radost, a ta je v rámci práce se seniory nekonečná. Uvědomuji si, že jsem šťastná a spokojená, když vidím, jak se na mě usmívají. Jsou tak vděční, že se jim někdo věnuje. Často jim říkám, aby mi neděkovali, že já děkuji jim, že mám možnost je rozveselit a strávit s nimi čas, který si společně vždy báječně užijeme,“ uvádí sympatická Jitka, která se ve svém volném čase kromě seniorů věnuje i dětem a finančně podporuje domácí psí útulky. Je přesvědčená, že její činnost v Clementas má smysl a chtěla by, aby se ve společnosti o dobrovolnictví více mluvilo, a tím by se do něj zapojilo větší množství lidí. „Naše společnost není zvyklá dělat něco jen tak. Dokážeme pomoci především finančně a vlastními silami v případě přírodních katastrof, ale tento druh pomoci je jiný a nestojí ani tolik času. Jen si zkusit z toho svého trochu ukrojit. Všichni jednou zestárneme,“ uvádí dobrovolnice z Clementas.
Dobrovolníci pomáhají i v kolínské charitě. Podle ředitele Farní charity Kolín Petra Zavřela existuje řada lidí, kteří se rádi zapojí do pomoci,ale bohužel pracovní vytížení, péče o rodinu a podobně jim to neumožňuje. Zároveň je část dobrovolnické práce velmi náročná, zejménatrávení času u osamělých seniorů. „Je obtížné dobrovolníky získat a udržet, ale o to více si vážímetoho, kolik svého volného času chtějí věnovat charitě, respektive pomoci druhým,“ uvádí Petr Zavřel.
Jitka Nováková navštěvuje seniory dobrovolně od roku 2017. Tehdy začínala v jiném kolínském zařízení, kam se přišla zeptat rovnou z ulice, zda by nevyužili její pomoc. Podle svých slov se v té době necítila psychicky příliš dobře, potřebovala změnu, a tak chtěla naplnit svůj volný čas něčím smysluplným a užitečným. Protože se jí práce v domově pro seniory líbila, již třetím rokem navštěvuje vysokou školu v Jihlavě zaměřenou na sociální práci. Chtěla si v této oblasti doplnit vzdělání a téma její závěrečné práce zní: Stav dobrovolnictví ve vybraných organizacích sociálních služeb v ORP Kolín a Kutná Hora. „Mým cílem je zjistit, jak na tom v našich okresech s dobrovolnictvím jsme. A protože tuším, že bohužel dost mizerně, tak se pokusím zjistit proč, a co můžeme udělat, aby se to změnilo.“
Ke studiu ji nic a nikdo nenutí, protože je ve svém současném zaměstnání spokojená. Nicméně možnost, že se po ukončení studia z usměvavé dobrovolnice, stane ještě usměvavější sociální pracovnicí, nevylučuje. K této oblasti vždy tíhla. Již po absolvování gymnázia v Kutné Hoře 5 let pracovala pro kutnohorskou charitu, kde se tehdy potkala s úžasnou ženou-Marií Mackovou, která její empatii rozpoznala již při vstupním pohovoru a ovlivnila tak její další kroky v této oblasti.
„Myslím, že můj pozitivní vztah ke starší generaci začal již v mém dětství. S prarodiči jsme měli hezký vztah. Jezdila jsem za nimi nejen o prázdninách, ale i o víkendech. Stále na ně ráda vzpomínám a dodnes mi moc chybí. Babička nás opustila poměrně brzy. Možná mně ji klientky v Clementas i trochu vynahrazují. Když je čas a příležitost, tak si s nimi povídám o běžných věcech a sdílím s nimi své osobní i pracovní starosti a radosti. Respektuji je a vážím si jich,“ uzavírá.
