Oceněná ředitelka: V Clementas je kvalita života klienta na prvním místě

Mlékovice 13.4. 2022: Ředitelka Domova pro seniory Clementas v Mlékovicích Andrea Faltysová si v barokním kostele sv. Jana Nepomuckého v v Kutné Hoře převzala Řád Elišky Přemyslovny. Toto prestižní ocenění je určeno pouze pro ženy, jež mají významné zásluhy za charitativní, sociální, kulturní a společenskou činnosti nebo hrdinské činy.

„Jedná se o ocenění celého týmu, všech našich zaměstnanců. Jsem na naše pracovníky doslova pyšná, jak dobrou práci dělají a moc ráda jim připomínám, jak je naše práce důležitá a potřebná nejenom pro ty naše klienty, ale taky pro nás všechny, pro společnost,“ uvedl Adnrea Faltysová.

Jaké jsou Vaše pocity po zisku Řádu Elišky Přemyslovny?

Ještě pořád tomu nevěřím. Společně se mnou bylo oceněno 13 úžasných žen – vědkyň, lékařek, profesorka, vysokoškolské pedagožky, ale také Jitka Molavcová… Je to velká pocta stát vedle těchto úžasných žen. Chci poděkovat za to, že lásku, které se mi dostává,mohu předávat dál. Nominace na převzetí Řádu je takové potvrzení toho, že co dělám má smysl a že jdu správným směrem.

Vaše cesta k sociální oblasti nebyla přímočará. Můžete ji popsat?

Nejprve jsem vystudovala střední průmyslovou školu a následně téměř 11 let pracovala v pekárně. Pak mi vstoupily do života okolnosti, které mě přivedly k práci na sociálním odboru Městského úřadu v Přelouči, a protože jsem chtěla tu práci nejenom dělat, ale i umět, přihlásila jsem se do školy a vystudovala souběžně vyšší odbornou školu sociální (Caritas Olomouc) a Univerzitu Palackého v Olomouci (Bc.) obor Charitativní a sociální činnost. Rok po ukončení studia otevřeli navazující magisterské studium, tak jsem se přihlásila a dodělala magistra. V té době jsem už pracovala v domově pro seniory Domov u fontány v Přelouči. Do Mlékovic jsem přišla z ministerstva práce a sociálních věcí, kde jsem pracovala jako vedoucí oddělení koncepce sociální práce a vzdělávání.

No a k tomu se osmým rokem věnuji místní samosprávě, čtvrtým rokem z toho jsem starostkou obce, kde bydlím.

Jaké jsou vaše koníčky?

Miluji zvířata a přírodu, takže mám doma dva psy z útulku a jednu šlechtěnou fenku Bernského salašnického psa, dvě kočky z útulku a rybičky a šneky. Moc ráda čtu, toulám se přírodou a mám ráda hudbu… Dvacet pět let jsem se věnovala služební kynologii a dvacet let jsem zpívala ve sboru.

Ředitelkou Clementas jste tři roky. V čem vidíte přínos vaší činnosti?

Mám pocit, že jsme v Mlékovicích odvedli kus dobré práce. Mezi lidmi se o nás hovoří velmi hezky. Moc mě těší, když k nám přijíždí rodiny a říkají, že nás doporučila jejich kolegyně, sousedé a další, protože u nás měli nebo mají svého blízkého a jsou s péčí o něj moc spokojení. To pak víte, že svoji práci děláte dobře a je to ta nejlepší pochvala. Ale i v odborné veřejnosti se o nás hovoří jako o etablovaném poskytovateli sociálních služeb a Clementas je spojován s důstojnou a kvalitní péči. A to je prostě skvělé!

Ale není to jen moje práce, je to ocenění celého týmu a nemyslím jen vedení, ale každého jednotlivého pracovníka. Je jedno, jestli pečuje o klienty nebo jim vaří, pere, uklízí… . A to si myslím, že je můj největší přínos. Podařilo se pracovníky spojit do týmu, každý jeden si v tom týmu uvědomuje, jak je jeho práce důležitá a bez kolegů jiných profesí by se nám práce nedařila. Víme, jak se vzájemně potřebujeme, aby se našim klientům u nás dobře žilo...  

Naše práce je náročná, ale taky krásná a záslužná. Někdy mě mrzí, že veřejnost nedohlédne na to, jaká naše práce je a někteří ji snižují. Ale my pečujeme o naše matky a otce, o lidi, kteří se vlivem stáří a nemoci o sebe už nemohou postarat sami. Jsem na naše pracovníky doslova pyšná, jak dobrou práci dělají a moc ráda jim připomínám, jak je naše práce důležitá a potřebná nejenom pro ty naše klienty, ale taky pro nás všechny, pro společnost.

Dlouho jste pracovala ve státní správě. Můžete srovnávat. Jaká je výhoda práce pro soukromý domov pro seniory?

Nemůžu porovnávat jiné soukromé poskytovatele, ale v Clementas je to tak, že na prvním místě je vždy kvalita života našeho klienta. Veškeré záměry, investice a změny jsou analyzovány a projektovány pohledem klienta - jak se zavedením změní život našeho klienta? Co mu to přinese? A toho si vážím nejvíc!

Významný rozdíl je ale i v pružnosti a flexibilitě. Rozhodnutí jsou daleko flexibilnější a pružnější, a to zejména proto, že nepodléhají schvalování několika řídících stupňů a v popředí je efektivita a kvalita procesů, nikoli osobní pocity či zájmy jednotlivců či skupin.

Neprožíváme jednoduché roky, dvě léta pandemie vystřídala válka na Ukrajině. Jak tato doba změnila vaši práci?

Říkám, že kdo z ředitelů v sociálních službách nezažil covid, neví nic o krizovém řízení. Museli jsme velmi pružně reagovat na každodenní změny a okolnosti, museli jsme se vypořádat se situací, která u nás do té doby nikdy nebyla. Poskytovatelé sociálních služeb museli v mnoha okolnostech improvizovat. Na dobu obav z nemoci navázala válka. To jsou hlavně pro naše klienty těžké situace. Chvíle strachu z nemoci, doby, kdy se nemohli volně stýkat se svými blízkými navázaly chvíle obavy o to, aby naši zemi nepostihl válečný konflikt. Někteří naši klienti si vybavují těžké chvíle druhé světové války a všichni si vybavují okupaci sovětských vojsk a pro některé to fakt bylo a je těžké.

Já osobně se vždy snažím si i z nepříjemných situací vzít to dobré. Když se ohlédnu zpět touto optikou, musím říct, že se ukázala obrovská solidarita lidí, která ve mně vlévá naději. Naději na to, že jako lidstvo možná občas selháváme, ale že nám není jedno, když je někdo v těžké situaci a že dobro se z lidských srdcí nevytratilo. Ta doba nás také naučila jinak přemýšlet, jinak rozhodovat, využívat více technologie, posílila naše odborné kompetence, ukázala, že být doma izolovaný a samotný není dobré pro nikoho, některé přivedla k jiné práci a může to pro ně být dobré a mimo jiné zviditelnila oblast sociálních služeb i pro lidi, kteří je pro sebe nebo svoje rodiny aktuálně nepotřebují, ale kdyby jednou potřebovali, budou vědět, že existují.

Jak se válečné události propisují do života seniorů v našem domově?

Pro některé to nejsou snadné chvíle. Jedna obava o život a zdraví své a svých rodin vystřídala druhá neméně náročná obava. Navíc ze situace, kterou někteří z našich klientů zažili. Prožili druhou světovou válku a týrání a smrt lidí se jim vybavila. Všichni prožili rok 1968 a příjezd ruských tanků, někteří o té době vypráví, jak například v Praze stáli proti tankům. Jsem ráda, že do našeho Domova každý týden přijíždí lékaři oboru psychiatrie a psychologie, protože můžeme nabídnout odbornou péči při případných akutních obtížích spojených s obavami a možnou úzkostí. Co ale pro klid našich klientů pomáhá úplně nejvíce, jsou rodiny klientů a naši zaměstnanci, jejich blízkost, pochopení, porozumění, vyslechnutí, pohlazení …

Jaké jsou vaše plány do budoucna?

V Domově právě rekonstruujeme zahradu, která bude nabízet více míst k odpočinku, ale také k aktivitám a bude více interaktivní. Moc se na ni těším. Čeká mě takové ucelenější manažerské vzdělávání a pro pracovníky v péči chystáme vzdělávání v bazální stimulaci, protože učit se musíme stále. Už dnes připravujeme zahradní slavnost pro klienty a jejich rodiny, ale také pro zaměstnance. Mám nakoupené knížky, které si chci přečíst, s jarem se těším na výlety, s fenkou jménem Fantazie mě čeká výstava a bonitace…myslím, že nudit se nebudu!

Galerie