V sociálních službách obecně pracuje více žen, a tak se v jejich řadách muži vyjímají. Sám o sobě Tomáš říká, že pomáhat lidem je jeho životním posláním, příbuzní mu prý dokonce říkají Matka Tereza. Předtím pracoval jako řidič na středočeské záchrance a 1. února ho zaměstnává Clementas, kde si podle svých slov práci užívá. „Klienti v domácnosti Pampeliška, o které se starám, mají v očích radost a spokojenost. Je na nich vidět, že mi plně důvěřují, i když jsem muž,“ uvádí sympatický čtyřicátník, který pomáhá jak v práci, tak ve svém volném čase.
Je totiž zapálený kynolog, který svého psa cvičí pro hledání v sutinách. Jeho láska ke psům začala dost netradičně. V 15 letech ho pokousal zdivočelý agresivní německý ovčák. Po roce vyslyšel radu své psycholožky, že proti ohni musí ohněm. Ta mu jako cestu, jak se zbavit strachu, poradila, pořídit si psa vlastního a cvičit ho. Z původně terapeutické záležitosti se stal celoživotní koníček, který Tomášovi dokonale čistí hlavu od starostí běžného života.
Od té doby měl již několik psů a nyní mu dělá společnosti miniaturní bulteriér, kterému říká Piraňka, což je pro tento účel velice nezvyklá rasa. „Oficiálně první jedinec svého plemene, se kterým se cvičí záchranařina. Nyní už vím o čtyřech dalších. Přes svoje zkušenosti v záchranářské kynologii, jsem využil ostatní kolegy ke konzultacím a správně jsme nastavili pravidla pro její výcvik,“ uvádí.
O svém psovi vypráví s láskou, podle něj je velká srandistka s obrovským srdcem milující lidi od dětí po seniory, od zdravých po nemocné. „Je temperamentní, pracovitá, extrémně chytrá, ale i vyčůraná. Hlavně je velice spolehlivá parťačka.“
Potom co se naučila používat nohy, se začala snažit lézt po vratkých a zákeřných překážkách. „Když jsem ji viděl, vzal jsem ji na hromadu suti v nedaleké Kouřimi a nechal ji, ať mi ukáže, co si myslí o sutině. Tam mě přesvědčila o tom, že je sutina pro ni jedno velké dětské hřiště,“ uvádí Hajný s tím, že začal výcvik směřovat na specializaci hledání osob zasypaných v sutinách po zemětřeseních nebo náhodných pádech budov.
Od původních cílů s Piraňkou musel upustit. Chtěl se dostat ke zkouškám nejvyšším, což znamená národní atest ministerstva vnitra opravňující k použití psa k ostrému zásahu na území ČR. Také mezinárodní atest, který by ho směřoval na ty nejtěžší světové mise, jako byla před měsícem ta v Turecku, kde po zemětřesení zahynuly desítky tisíc lidí.
Bohužel koncem roku 2021 Piraňka díky nezodpovědnosti jednoho z Hajného sousedů málem přišla o život. Měsíc o její život bojoval, a nakonec byl úspěšný. Následky zranění ji ale vyřadili z cesty na úplný záchranářský vrchol praktické kynologie a trénuje tak se svým páníčkem pouze pro radost.
„Už se přiblížila doba, kdy pomalu pokukuju po její nástupkyni stejné rasy,“ S tou by se moc rád stal členem USAR odřadu pro mezinárodní mise.
Podle ředitelky mlékovického Domova Clementas je přínos mužů v zařízeních typu zaměřených na sociální službu velice důležitý. „V převaze máme ženy. Aktuálně máme v úseku přímé péče o klienta zaměstnaného jednoho sociálního pracovníka, jednoho aktivizačního pracovníka, čtyři pečovatele a dva muže máme na pozici zdravotní sestra,“ uvádí Andrea Faltysová.
Výhoda mužů jako zaměstnanců sociálních služeb je to, že muži klienti kolem sebe nemají jen samé ženy, ale mohou si popovídat s mužem. Důležití jsou muži i při hygieně. „Klienti, ale i klientky si mohou vybrat, zda chtějí, aby jim pomoc poskytoval muž nebo žena. Mužský element a mužská energie v zařízení plném žen má také pozitivní přínos, protože ředí tu ženskou,“ uzavírá ředitelka Faltysová.
