„Nejprve jsem pracovala v Klatovech za minimální mzdu. Často mi rušili směny, takže jsem vydělávala málo peněz, které mi k životu ani nestačily,“ přiznala 42letá žena, jež se musí postarat o čtrnáctiletého syna.
Když její zoufalou situaci viděla správcová v domě poblíž Nýrska, kde Julie bydlí, zasáhla. „Doporučila mi kontaktovat domov Clementas, kam jsem o prázdninách mohla nastoupit. Jsem tu moc spokojená. Kolegyně mi pomáhají. Jsem původně zdravotní sestra, ošetřovala jsem i staré lidi. Oni jsou trochu jako malé děti, se vším potřebují pomoci,“ popsala uprchlice.
Nejvíce bojuje s češtinou. Někdy sáhne po překladači v mobilu, jindy jí poradí ostatní. Aby se v jazyku zlepšila, přihlásila se na kurz. „Julie dobře rozumí, rychle reaguje. Nemusíme jí nic vysvětlovat. Je vidět, že má praxi v oboru. Je pro nás velkým přínosem,“ zdůraznila kolegyně Petra Kobzová.
Podobně se vyjádřila i vrchní sestra Martina Kolářová „Nejdřív pracovala ve fabrice za minimální mzdu. Měla to těžké. Zprvu jsme trochu váhali kvůli jazykové bariéře, ale její chuť pracovat nás přesvědčila. Pokud jí pomůžeme s češtinou a uznáním vzdělání z Ukrajiny, nebudeme mít ani problém s nedostatkem zdravotnického personálu,“ řekla Kolářová.
Podle ní je totiž poměrně těžké sehnat kvalitní personál. V janovickém domově už dostala místo i Juliina kamarádka, která byla na Ukrajině ošetřovatelkou.